Štěně kouše: proč to dělá a co s tím

Štěně má 28 mléčných zubů a během prvního roku je vymění za 42 trvalých. Nemá ruce, takže všechno, co ho zajímá, projde nejdřív pusou. Vaše ruka je z jeho pohledu jen další zajímavá věc, která se hýbe a reaguje. Když štěně kouše, většina majitelů si položí dvě otázky: dělá to schválně a kdy to přestane? Ani jedna nemíří na to podstatné. Zuby jsou v tomhle věku nástroj na učení, ne projev vzdoru, a od toho se odvíjí všechno, co s nimi jde udělat.

Proč štěně kouše do rukou

Štěně kouše do rukou proto, že si teprve zkouší, jak silně smí stisknout. Ve vrhu mu to řekli sourozenci: kouslo moc, hra okamžitě skončila. Od lidí je tahle zpětná vazba mnohem nejasnější, a navíc ruka na kousání reaguje ideálně – uhýbá, mává a vydává zvuky. Je to fáze učení, ne agrese.

Tomu, co se štěně v téhle fázi učí, se říká kousací inhibice: schopnost ovládat sílu stisku. Cílem není pes, který nekouše nikdy. Cílem je pes, který ví, kde má hranici, a dokáže ji držet i v rozrušení. Ten rozdíl se vyplatí mít v hlavě od prvního dne, protože mění zadání. Nejde o zakazování zubů, jde o jejich kalibraci.

Štěňata odcházejí k novým majitelům zhruba v osmi týdnech, tedy přesně v době, kdy by se tohle dolaďovalo ve vrhu. Ten trénink proto zůstává na vás. Dobrá zpráva je, že štěně se ho chce učit. Zpětná vazba od člověka pro něj funguje stejně jako od sourozence, pokud přichází rychle a pokaždé stejně.

Prořezávání zubů: kdy to vrcholí a co pomůže

Mezi třetím a sedmým měsícem štěně vyměňuje mléčné zuby za trvalé a dásně ho v tom období tlačí a svědí. Žvýkání je jediná věc, která tomu uleví, takže množství kousání v těchto týdnech stoupne, i když jste předtím všechno dělali správně. Není to krok zpátky, je to prořezávání.

Funguje jediné: dát štěněti na výběr víc různých povrchů. Tvrdá guma, provaz, lisovaná kůže, chlazená hračka z mrazáku. Štěně, které má po ruce tři schválené věci na žvýkání, sáhne po vaší ruce méně často než štěně, které nemá žádnou. Zásobu žvýkacích hraček a pamlsků na trénink se vyplatí mít doma dřív, než prořezávání začne. Ve chvíli, kdy štěně okusuje rohy nábytku, je na nákup pozdě.

Jednu věc si odpusťte: hračky, které svou měkkostí nebo tvarem připomínají lidskou ruku. Štěně rozdíl mezi plyšovou rukavicí a vaší dlaní nerozliší.

Co dělat ve chvíli, kdy zuby skončí na kůži

Postup má čtyři kroky a jejich pořadí je důležitější než rychlost. Nejdřív ruku znehybněte a netrhejte s ní. Trhnutí spustí loveckou reakci a zuby po kůži sjedou.

Pak hru bez komentáře ukončete: vstaňte, otočte se a pět až deset sekund nedělejte nic. Potom štěněti nabídněte hračku a ve chvíli, kdy se do ní zakousne, ho pochvalte. A nakonec hru obnovte, aby si štěně spojilo jemnost s pokračováním, ne s koncem.

Tahle sekvence funguje proto, že mění důsledek chování, ne chování samo. Pozornost, která hru živí, mizí v tu samou sekundu, kdy přijdou zuby, a vrací se s hračkou. Jak přesně se chování utváří svými následky, rozebírá článek o operantním podmiňování.

Rada „zakňučte jako sourozenec“ se traduje všude a u části štěňat opravdu zabere. U vzrušivých a hlasitých jedinců ale ostré „Au!“ rozrušení ještě vystupňuje a kousání zesílí. Když to po několika pokusech vidíte, vynechte zvuk úplně a nechte působit samotný konec hry. Je pomalejší a tišší, zato spolehlivější.

Jak potrestat štěně, když kouše

Netrestat. Žádná z metod, které se k téhle otázce nejčastěji nabízejí, štěně dávkovat sílu nenaučí: plácnutí přes čenich, držení za kůži na šíji, převalení na hřbet ani kousnutí zpátky. V nejlepším případě nefungují, v horším štěně naučí, že lidské ruce není rozumné věřit.

Důvod je mechanický. Trest pracuje s projevem, ne s příčinou. Štěně, které kouše z přebytku energie, z prořezávání nebo z nevyspání, má po trestu pořád stejný důvod. Naučí se jen schovat předehru, tedy přestane varovat a začne rovnou. Americká veterinární společnost pro chování zvířat (AVSAB) proto ve svém stanovisku k výcvikovým metodám od trestů odrazuje, a to právě kvůli jejich dopadu na důvěru a na schopnost psa dávat nepohodu najevo.

Jediná „sankce“, která tu má místo, je odebrání pozornosti. Je nudná a štěně po ní nemusí nic napravovat.

Když štěně kouše do nohou, protože je přetažené

Štěně zpravidla potřebuje 18 až 20 hodin spánku denně a málokdo tomu věří, dokud si ty hodiny nesečte. Nevyspané štěně se nechová jako unavený člověk: nezklidní se, naopak zrychlí. Honí se po bytě, zakusuje se do nohavic při chůzi, vrčí nad hračkami a nereaguje na nic, co umělo ráno. Z téhle fáze pochází většina kousání, které majitelé popisují slovem „najednou“.

Poznat ji jde dřív, než dojde na zuby. Předchází jí tvrdý pohled, ztuhnutí nad kořistí, nápadné olizování pysků nebo zívání mimo kontext. Přehled těchto projevů má článek o signálech stresu u psů a vyplatí se je znát nazpaměť.

Řešení není trénink, ale klid. Štěně odvedete na místo, kde se dá usnout, dáte mu něco na žvýkání a necháte ho být. Ve většině případů se dvacetiminutový spánek postará o to, s čím by si půlhodina výcviku neporadila.

Jak dlouho štěně kouše a kdy jít za odborníkem

Nejintenzivnější je kousání zhruba mezi druhým a pátým měsícem, s vrcholem v době výměny zubů. U většiny štěňat se mezi pátým a sedmým měsícem výrazně zmírní, pokud dostávala pokaždé stejnou zpětnou vazbu. Důslednost celé domácnosti rozhoduje víc než konkrétní metoda. Když jeden člen rodiny hru při kousnutí ukončí a druhý v ní pokračuje, štěně se naučí, že záleží na tom, kdo je v místnosti.

Pár situací ale do běžné fáze nepatří a mají jít přes odborníka na chování nebo veterináře:

• Štěně ztuhne, upřeně se zahledí a kousne mimo hru, například u misky, nad hračkou nebo při zvednutí.
• Kousnutí přichází bez předehry a zanechává hlubší rány, ne škrábance.
• Kousání neslábne ani po sedmém měsíci, i když je přístup celé domácnosti stejný.
• Štěně se brání manipulaci s tlapkami, ušima nebo pusou a reaguje bolestivě – pak je na místě nejdřív vyšetření.

Žádná z těchto situací neznamená, že jste něco zkazili. Znamená jen, že řešení je mimo dosah rady z článku.

Zuby nejsou vzdor, je to jazyk

Kousání je v tomhle věku sdělení: potřebuju žvýkat, potřebuju spát, potřebuju vybít energii. Štěně nemá jak to říct jinak, takže to říká tím, co má. Čím víc jiných způsobů mu dáte, tím méně bude potřebovat ten se zuby.

Přesně na tom stojí komunikační tlačítka: štěně se učí sdělit potřebu stisknutím, místo aby ji ukazovalo na vaší ruce. Kdy to má smysl, rozebírá článek o věkových hranicích u štěňat, celý postup od prvního slova pak návod pro psy.

Na rozjezd stačí sada tří mluvících tlačítek a dvě slova, která štěně používá každý den.

Často kladené otázky

Proč štěně kouše do rukou, i když ho nedráždím?

Protože ruka je pro štěně nejzajímavější hračka v domácnosti: hýbe se, voní po vás a reaguje. Kousání do rukou v tomhle věku není odpověď na vaše chování, ale normální způsob, jak štěně prozkoumává svět a zkouší sílu stisku. Ustoupí, až dostane lepší alternativu.

Jak dlouho štěně kouše?

Nejsilnější je kousání mezi druhým a pátým měsícem a u většiny štěňat se mezi pátým a sedmým měsícem zřetelně zmírní. Načasování ovlivňuje temperament, plemeno i to, jak důsledně reaguje celá domácnost. Když kousání po sedmém měsíci neslábne, stojí za to přibrat odborníka na chování.

Jak potrestat štěně, když kouše?

Netrestat. Plácnutí, držení za šíji ani kousnutí zpátky štěně nenaučí dávkovat sílu a zpravidla jen oslabí jeho důvěru k lidským rukám. Funguje opačný postup: v tu sekundu ukončit hru, nabídnout hračku a pochválit, když se štěně zakousne do ní.

Co dělat, když štěně kouše děti?

Hru vede vždy dospělý a při zubech ji ukončí. Malé dítě to samo neustojí, protože na kousnutí reaguje křikem a pohybem, tedy přesně tím, co štěně ještě víc vybudí. Nejlepší je hra s hračkou na provaze, kde mezi dětskou rukou a zuby zůstává vzdálenost.

Štěně vrčí a kouše, je to agrese?

Vrčení ve hře je běžné a samo o sobě nic neznamená. Pozornost si zaslouží vrčení mimo hru: nad miskou, nad hračkou nebo při zvednutí, zpravidla se ztuhnutím a upřeným pohledem. Tuhle kombinaci neřešte doma a obraťte se na odborníka na chování.